PROSTÁ PRAVDA
Život tady ve hmotě nebude nikdy jen v pohodě,
budou pořád chodit nějaké životní výzvy, nějaké katastrofy.
Je to scénář života a je vytvořen jen pro naší zábavu.
Co s tím můžeme dělat my?
Nejsme jen loutky na jevišti, jsme přímí účastníci a také aktéři
– takže naše jednání vyžaduje akci!!!
První důležité uvědomění v našem životě musí být CO JSEM JÁ? Nebo KDO JSEM JÁ?
Odpověď na tuto otázku je poloviční odpověď na koncept našeho života
a pak už vždy budeš vědět, jak se zachovat.
Budu teď mluvit o sobě a ty si to převeď do své řeči,
anebo to vnímej tak, jako že je to o tobě a čteš v první osobě o sobě.
Já jsem BŮH.
Který chce zažít život Jitky Heclové (tvé jméno).
Stvořil jsem Jitku a nyní prožívám její život s ní.
A náramně se při tom bavím, protože já jsem Bůh a mě se nemůže nic stát,
to ani nejde, jsem věčný a nesmrtelný, žiji neustále v bezpodmínečné lásce.
Další otázka je KDO JSOU OSTATNÍ LIDÉ?
Všichni ostatní jsou také BŮH. Takže všechny bytosti jsem já!!!!!!
A na této pravdě nikdy nikdo nic nezmění!!! Je to důležité.
Obě tyto roviny, jsou velmi důležité, abych mohla žít správný vyvážený život Jitky Heclové.
Protože já Bůh vnáším do života Jitky svůj aspekt, své vědomí,
v podstatě jsem součástí života Jitky a ona je přitom mým výtvorem, já ji stvořil.
Co se ale stalo?
Co se stalo, že už nyní neprožívám jen radost ze svého stvoření,
že prožívám ty nejstrašnější muka, která jsem si ani nedovedl představit.
Nebo dovedl, to bych nebyl Bůh, ale nikdy bych to Jitce nepřál!!!
A ani sobě to nepřeji, protože to se opravdu někdy nedá vydržet!!!
Vy jste opravdu velmi silné bytosti, že to všechno vydržíte, a co všechno musíte vytrpět.
Tedy vlastně já jsem velmi silná bytost, co všechno vydržím a co všechno dokážu vytrpět.
To jsem ale hloupý, že to nechávám dojít až sem.
Ale já přece nejsem hloupý, jsem přece Bůh a vím všechno.
Co z toho tedy vyplývá?
Že já jsem to takhle naplánoval, že je to mé přání to takhle prožívat.
To jsi teda blázen. Říká kdo? Říká Jitka. Jitka stvořená Bohem.
A proč to říká?
Protože Jitka stvořená Bohem nemá ty informace, jaké má Bůh
- že je to jen iluze, že je to jen hra, že to není skutečné, že skutečnost je nekonečná blaženost.
Jitka ty informace prostě nemá!!!
JENŽE
Jenže já jsem přece Bůh, takže já to vím, jak to ve skutečnosti je.
Ale jak se tedy stalo, že to Jitka neví, že já Bůh v Jitce to nevím?
Stalo se to tak, že já Bůh jsem na to jaksi zapomněl, že jsem Bůh a ztotožnil jsem se s Jitkou.
A za ty stovky možná tisíce životů se na Jitku nabalila určitá karma, která tady prostě je.
A je to dobré pravidlo, všichni mají mít stejné rovné podmínky.
Dále je zatížena rodovou linii, má svůj genetický základ a dělá v životě chyby, tak jako každý člověk.
Každé dítě Boží. Každý malý bůh, protože každá živá bytost je Bůh.
Všichni jsme jedno. Všichni jste já. Všichni jsme já. Všichni jsme BŮH.
Je to pořád to stejné, jen nahlíženo z různých úhlů pohledu.
A já je vidím všechny. To jsem borec, co? Já vím, nemám se naparovat.
Ale je to sranda né??
Jenže co teď s tím, když já Bůh vím, že Jitka je nešťastná?
Jak se vůbec stalo, že jsem dopustil, aby byla nešťastná?
Jak je to možné?
Možné je to proto, že já Bůh se ztotožňuji až moc se životem, který jsem stvořil.
A prožívám ho tak autenticky, že jsem úplně zapomněl, že jsem Bůh a že z toho můžu kdykoliv vystoupit.
Proto teď píšu tyto řádky, abych to napravil.
Protože já jsem na to zapomněl snad ve všech bytostech, co žijí tady na Zemi,
nechal jsem se strhnout dramatem života a teď to mám.
Jsem do toho zamotaný až po uši a zoufale se snažím z toho nějak vyvléct
a už jsem přišel na to jak.
Až si tohle přečtu, tak zase budu o něco chytřejší.
Jen musím dovolit to přijmout za pravdu.
TAKŽE MILÝ BOŽE V KAŽDÉ BYTOSTI, KTERÁ ČTE TYHLE ŘÁDKY,
PROSÍM TĚ DOVOL SI TO,
VĚŘIT TÉTO PROSTÉ PRAVDĚ, PUSŤ JÍ K SOBĚ, OPAKUJ SI JÍ POŘÁD DOKOLA,
ZTOTOŽNI SE S NÍ A ŽÍJ JI.
ŽÍJ TUHLE PROSTOU PRAVDU O ŽIVOTĚ STVOŘENÉM BOHEM, TEBOU,
KTERÝ DOKÁŽEŠ VŠE, MŮŽEŠ VŠE A ŘÍDÍŠ VŠE.
TY JSI BŮH – TY JSI JÁ.
Možná je to pro tebe silný kafé, že jsi Bůh,
ale věř mi, že je to ta nejobyčejnější věc na světě, nic obyčejnějšího není.
Bůh není mimo nás, Bůh je v nás, Bůh jsme my a tak to prostě je
a pokud to vnímáš jinak, tak je to špatně.
Ano dovolím si říct, že je to špatně, protože já chci, abys to věděl,
aby sis to připustil, že je to tak, že ty jsi já, že ty jsi Bůh
a vše ostatní následuje až po této prosté pravdě.
Až se na svůj život začneš nazírat svýma očima Boha v tobě, tak to uvidíš.
Uvidíš, co je v životě důležité, uvidíš své životní drama.
Už nebude tvou součástí.
Už to bude jen iluze žitá tebou, bude to film, na který koukáš,
kterého se můžeš, ale nemusíš zúčastnit,
z kterého můžeš vystoupit, který můžeš jen pozorovat,
který můžeš celý prožít a nebo předělat, změnit.
To všechno můžeš ty BŮH VE HMOTĚ.
Tohle byl můj původní záměr se životem a pak jsem to trošičku zkomplikoval,
jo, je to mazec, cítím, že jsem to trošičku přehnal, že je to na hraně,
ale kolikrát už to bylo na hraně a Já BŮH JSEM TO VŽDYCKY PŘEŽIL :-)
Černý humor, já vím, někomu se to nelíbí, ale takhle to prostě je :-))))
Mně se nemůže nic stát, vždyť jsem BŮH.
Ptáš se, v čem jsem to zkomplikoval?
No přece zkomplikoval jsem to tím, že jsem dopustil, abych na sebe zapomněl.
A teď to chci a musím napravit
MILÝ BOŽE, KTERÝ JSI SOUČÁSTÍ KAŽDÉ BYTOSTI ZDE NA ZEMI,
TÉ BYTOSTI, KTERÁ PRÁVĚ ČTE TYTO ŘÁDKY,
PROSÍM TĚ, VZPOMEŇ SI NA BOHA,
VZPOMEŇ SI NA MĚ, VZPOMEŇ SI NA SEBE.
NA SEBE – TU BOŽSKOU PŘÍTOMNOST V KAŽDÉM Z NÁS.
Až tuhle pravdu přijmeš za svou a budeš jí žít, přejdou dramata vytvořená nevědomostí
a nastane ráj na Zemi.
Pak přijde to krásné tebou očekávané flou, které tu pořád je, ale je zamotané
a jeho rozmotání vyžaduje přijetí našeho utrpení, které je následkem našeho jednání.
Přiznejme si, kdyby tu ta pravidla nebyla, tak by to byl nesmírný zmatek.
Že by jsme to přece jen zkusily? Bez těch pravidel?
Raději né, možná někdy jindy, ale i tak to dopadne dobře, já to přece musím vědět, vždyť jsem BŮH.
MĚJ SE KRÁSNĚ BOŽE A DEJ SI SVŮJ ŽIVOT PĚKNĚ DO POŘÁDKU
TVŮJ PŘÍTEL BŮH