POZORUJ SÁM SEBE
Vím, že je hodně těžké, nezabývat se problémem, který vás trápí a trápí Vás už moc dlouho.
Věřte mi, že ale opravdu stačí si to uvědomovat a pozorovat se.
Uvědomovat si, že to nejsem - ta myšlenka, že je to vetřelec, že já tohle nechci.
A taky pozorujte, co ta situace dělá s vašim tělem.
Jak se vaše tělo projevuje, co se v něm odehrává?
Může to být cokoli – bolí mě hlava, špatně se mi dýchá, nemůžu popadnout dech,
svírá se mi žaludek, svírá se mi v podbřišku, svírá se mi srdce, celá se třepu, třepe se mi hlas,
nemůžu nic vyslovit, nic mě v tu chvíli nenapadá, atd. atd.....
Může to být opravdu cokoli a věřte mi, že tímhle vším, co jsem tady popsala jsem si sama prošla.
Toto všechno se mi dělo, takhle na mě mluvilo mé tělo a já ho neposlouchala!!!!
Neuvědomovala jsem si, co se mi to vlastně děje.
Byla jsem vždycky tak zaskočená tou situací, která mě trápila.
A že takových situací bylo hodně. Vždycky jsem si myslela že důležité je to, co se mi děje
a že je to nespravedlivé např. špatné známky ve škole, nebo špatný kolega v práci, …
Těch problémů je spousta a každý máme jiný.
Popíšu tady malý příklad, co se mi dělo pořád dokola s kolegyní v práci.
Vždycky když jsem s ní něco řešila, byla ona ta důležitější, já jen poslouchala,
udělala jsem vždycky, co ona chtěla. Byla jsem taková uťápnutá myška.
Nebylo mi v tomto vztahu vůbec dobře. Nebylo mi s ní dobře.
Problém byl v tom, že jsem neřešila sebe, neřešila jsem, jak se cítím,
ale řešila jsem ji – ona je úplně blbá, pořád mi jen poroučí, co si o sobě myslí, atd.
Však to znáte, nadávání, stěžování si ostatním kolegům, pomlouvání,
nakonec nenávist nebo zoufalství. Byla jsem vážně zoufalá.
Když mi volala telefonem a já uviděla její jméno, udělalo se mi špatně, svíral se mi žaludek.
Později už jen stačilo, aby mi zazvonil telefon a ani to nemusela být ona, a mě se udělalo špatně.
V hlavě mi naskočilo, to bude zase ona, to bude zase otravovat, co zase chce!!
Jde to do úplných absurdit, když se necháte namotat na myšlenkový kolotoč.
A teď jak z toho ven?
Byla jsem opravdu zoufalá, nevěděla jsem co dělat,
jestli odejít z práce, což jsem ale nechtěla,
proč bych já musela odcházet z práce kvůli takové k….
Naštěstí jsem si jednou někde přečetla myšlenku, že když máte s někým nějaký konflikt, tak
nezáleží na tom konfliktu, proč je, ale záleží na Vaší reakci na tento konflikt.
Já si to tenkrát napsala na papír, protože mi to z nějakého mě neznámého důvodu přišlo důležité.
Napsala jsem si to, ale vůbec jsem to nechápala.
Občas jsem ten papírek našla a přečetla si ho a přemýšlela jsem, co to asi může znamenat?
Věřte, že já na tom byla úplně stejně.
Až jednou jsem se začala pozorovat.
Když se pohádám s dětmi doma, co to dělá s mým tělem,
s mou myslí, s mým chováním a pozorovala jsem se.
Sice jsem se s tím pořád ztotožňovala, ale pozorovala jsem to.
A světe div se ono to pomalinku sláblo.
Ty situace se pořád opakovaly, ale bylo to mírnější a mírnější
a já to pozorovala.
Vrátíme se opět ke kolegyni, zazvonil mi telefon a tam její jméno a mě se začal svírat žaludek.
A já to pozorovala, co ten žaludek dělá, jaké to je?
Nebylo to vůbec příjemné, ale já ty nepříjemné pocity neodmítla, já je přijímala.
Jsem to přece já, jsou to moje pocity, děje se to s mým tělem.
A že to způsobila má kolegyně, jsem přestala řešit a začala jsem řešit sama sebe.
A to bylo to nejlepší, co jsem pro sebe kdy udělala,
začala jsem se pozorovat a zjistila jsem, kdo jsem vlastně já, jak se chovám.
Už jsem se neschovávala sama před sebou.
Já se úplně odhalila a vše jsem si sama sobě přiznala.
Nedělala jsem hrdinku, jako že to všechno zvládnu, že mě vlastně nic není,
já jsem přece lepší než ta k…
Už jsem neřešila kolegyni, ale začala jsem řešit sama sebe.
A to byl ten citát, který jsem si kdysi napsala -
není důležité, co se vám v životě děje, ale co to dělá s vámi.
Od té doby se pořád pozoruji,
když je nějaký konflikt, pozoruji, co to se mnou dělá a ony ty konflikty mizí nebo se zmenšují.
To je paráda, ono to totiž funguje.
A vážně stačí tak málo - jen se pozorovat.
Já se pozoruji
a teď, když zavolá kolegyně už se mi v břiše nic neděje,
nemám knedlík v krku a můžu s ní v klidu mluvit,
a taky už nevolá tak často a já ji tak často nevidím.
A nebo se vám může stát, že už se s člověkem,
se kterým máte léta nějaký konflikt už nikdy nesetkáte.
A jak se to vlastně stane??
To Vy za to můžete, vy jste to vyřešili v sobě,
vy jste si vyřešili svůj problém a už nepotřebujete žádného člověka,
který vám bude váš problém ukazovat.
Už se s ním nemusíte nikdy potkat anebo, když se potkáte,
zjistíte, že ten člověk vlastně není až tak špatný.
Navenek to bude vypadat, že se změnil, ale v podstatě jste se změnili vy,
změnili jste něco uvnitř sebe.
A tím pádem se změnil celý svět.
A to je ta úžasná věc na životě, že záleží pouze na nás, jaký bude náš život.
Na nikom jiném náš život nevisí, jen na nás samotných a to je přece skvělé.
Já nepotřebuji, aby se lidé měnili, protože tohle nikdo z nás nezvládne - měnit ostatní lidi.
Já si udělám pořádek v sobě a pak bude vše v pohodě.
Takže lidičky - pozorujte sami sebe a neřešte ostatní.
Stačí jen pozorovat a přijmout sama sebe takového jaký jsem.
Tohle jsem já, já se vztekám, já brečím, já se zaseknu, …..
tohle jsem prostě já a mám se ráda.
Jitka Heclová
Hrdinka svého života